Jak si užíváte poslední chvíle školy? ^^:D

5. june 2012 at 16:45 | Frogynka ^^
Hlásím se vám, že mě konec roku nezabil. On mě zabíjí. Včerejší rodičáky nedopadly tak špatně, jak jsem čekala. Ovšem moje "oblíbená" učitelka se rozhodla mi dát trojku z dějáku OVŠEM! i ze zemáku. Dík, no.
Jinak. Miluju ty naše přespávačky :D♥. S Dájuškou mojí :D♥. V pátek u ní budu spát zase :D. ^^.
Jinak nic novýho. Příští tejden ve čtvrtek odjíždíme na školní výlet :D. Bude to luxusní, protože si plánujem, že is vemem chlast :D. (Daddyes little girl came bad..) Co jinýho by jste chtěli slyšet? Nic, tak fajne :D.
_



Haha, ženiální.

Povídka: Neztrácej naději

26. may 2012 at 16:03 | Frogynka ^^
Byla nuda, a tak jsem se dala na psaní povídek o One Direction. Napsala jsem dvě, a tady je ta druhá (ta první je docela dost detailně sprostá :D). Ale v týhle nepotřebujete vědět nic o 1D, takže čtěte. :D (Aneb Harry Styles a já ^^)


Amy:
Kdybych tušila, co se mi dneska stane, asi bych z postele vůbec nevylezla. Myslela jsem si, že zlé sny o mě a Harrym byly to nejhorší, co se mi dnesk stalo. Ne. Zase jsem do toho spadla, miluju ho. Ne, nenávidím ho, možná. Už to trvá půl roku, už je to půl roku, co mě tak hnusně nechal. Po pár minutách přemýšlení, co měl znamenat sen, ve kterém utíkám tmou a najednou narázím na Harryho jsem konečně vstala z postele a šla se připravit do školy. Vládla ve mě opět nálada na nic. "Ahoj mami." řekla jsem nějak bez zájmu, když jsem vstupovala do kuchyně. "Dobré ráno zlato. Dneska zníš zase tak strašně nemocně. Řekneš mi konečně, co se děje? Už to trvá snad čtvrt roku!" řekla ustaraně. Při tom už vstala a ošahávala mi čelo, jestli nemám horečku; ostatně jako každé ráno. "Půl roku.." poznamenala jsem tiše bez přemýšlení. "Co jsi řekla?" podívala se najednou máma udiveně. Většinou totiž nic neříkám, nebo mám (a to se stává opravdu málo) dobrou náladu. "Nic." Na chvíli jsem se probudila z tranzu a uvědomila si, co jsem to právě řekla za kravinu. "No? Mladá dámo! Myslím, že puberta tě už mohla dávno opustit, a neříkej, že máš krámy v jednom kuse. Co v tom je? Přátelé? Něco se stalo? Známky?" pak nastala chvilka ticha. Už jsem byla na odchodu do pokoje pro tašku, když v tom máma poznamenala: "Kluk?". V tu chvíli jsem se zasekla a zase se objevila ta příšerná bolest v mém srdci. Před očima se mi najednou mihla silueta Harryho- snažila jsem se na něj šáhnout, dotknout se ho, políbit ho. Nemohla jsem se ani pohnout. A pak se mi podlomily kolena. Po tváři se mi začaly kutálet slzy jedna po druhé. Nevnímala jsem. Z toho tranzu mě dostala až ječící matka, která mě zvedala se slovy "Panevože! Halo? Zlato§ Slyšíš mě?! Prosím tě! Vstaň!" teď prozměnu začala brešet i ona. Utřela jsem si slzy. Najednou jsem žádnou bolest necítila. Vstala jsem s chtěla jít pryč, když v tom mě zastavila máma s kabátem v ruce "Jedem do nemocnice. Můžeš mít nějakou vážnou nemoc, to není možný, proč si nic neřkla? Zamotala se ti hlava najednou?" Dívala jsem se na ní furt udiveným výrazem, a zkusila jsem znovu projít dveřmi bytu. "Nikam dámo. Buď mi vysvětlíš, co se děje, nebo jedeme do nemocnice a tam z tebe udělají pokusného králika! Vyber si." Znala mojí slabinu; nemocnici. Zní to divně, ale nesnáším nemocnici, jakékoliv (i bezbolestné zákroky) jsou pro mě peklo. Ale říct mámě o vztahu s Harrym, jak to všechno neprasklo, jak jsem byla šťastná a on potom vzal moje srdce a rozbil ho na milion kosků se mi tak nechtělo říkat. Tak jsem šla. Cestou k autu jsem přemýšlela. Asi jí to řeknu. Ale co ona udělá? Nic. Sedla jsem si do auta. "Tak co? Nepůjdešš do školy, když mi to řekneš!" řekla nadšeně. "Mami uř mi není sedm, že nechci do školy. Je mi to jedno." seděla jsem na předním sedadle jako ukovaná a dívala se do blba. "Tak promiň." řekla máma uraženě. "A k čemu ti to bude, když ti to řeknu? Co? Usměješ se a řekneš 'to je dobrý, to se zahojí'? Ne, nezahojí! Nebo jestli jo, tak ne v blízký době. Já ho furt miluju!" vybuchla jsem. V autě najednou bylo ticho. Obě jsme přemýšlely. Já o tom, co jsem to právš udělala za chybu, co jsem řekla a ona nejspíš o tom, jak mě z toho dostat. "Pojď." ukázala rukou k bytu. Vystoupily jsme z auta a šli domů. Hodila si tašku do kouta a sedla si na gauč. Zírala jsem do zdi. Už jsem se ale potřebovala vypovídat! Dostat to ze sebe. Kamarádky to neví. Jednou jsem jim řekla, že s ním chodím, ale nebraly to vážně. Vysmály se mi. Říct to mámě mi to bylo blbé, ale co. Už nic neztratím. "Je to jako droga. Seberou ti jí a máš absťák. Ten sem já chytla ráno." Cítila jsem, že se mi do očí derou slzy. Máma zaujatě poslouchala. "V létě jsem ho poznala. Na konzertě.." "One Direction?" Aha, celou dobu si myslí, že jsem ztratila jen nějakého kluka z koncerku. Fanouška. Jenže on to nebyl normální kluk, on to byl Harry Styles.. Tozhodla jsem se, že jí to zatím neřeknu. Od té doby, co nejsme spolu to jméno moc neříkám. Naposledy jsem se při tom rozbrečela. Šli jsme dál.. "Jo jasně, fanoušek. Vídala jsem ho sice málo, ale štvrt roku s ním bylo to nejlepší, co jsem kdy zažila. Fakt chceš slyšet i konec?" podívala jsem se na ní a ona se pousmála a utřela mi tváře černé od řasenky. "Jak chceš, ale dusila jsi to v dost dlouho.." Teď jsem mámu viděla jak kamarádku. Měla pravdu, je mi líp už teď. "No, v říjnu mi prvně přestal brát telefon.. Potom si změnil číslo. Ani jsem se neodvážila jít k němu domů.." Začala jsem znova strašně brečet. "A kdo to je? Znám ho?" Zeptala se opatrně máma. "On to není fanoušek. Asi tomu nebudeš věřit, ale.." chvíli jsem se zamlkla, co když mi máma nebude věřit? "Je to Harry.. Harry Styles." Bylo vidět, že máma neví co na to říct. "Jak? Cože? A jakto, že o tom nevěděli.. to je jedno." očividně byla v šoku. "Dík, žes mě vyslechla. Ale já půjdu do školy, je mi dobře. Zmeškala jsem jenom angličtinu."
_
Harry:
"Harry co ti zase je? Večer jdem do baru, měl bys jít s náma." řekl nervózně Louis. Nelíbilo se mu Harryho chování. "Třeba půjdu. Jenom mi teď neni nějak dobře." zalhlal. To, že se na něj Amy vykašlala mě pořát nenechávalo v klidu. Proč? "Řekneš mi to?" sedl si vedle něho. "Co?" Harry moc dobře věděl co, ale i tak se zeptal. "No ty a Amy. Co se stalo?" objal svého kamaráda kolem ramen. "Dobře.." nechtělo se mi. Opravdu se mi nechtělo. Ale i tak jsem začal vyprávět. "Jak to začalo víš. Ale pak, když jsme spolu chodili asi čtvrt roku, tak jsem nechtěně ztatil mobil (bůh ví, kde teď je). Takže nový mobil a nové číslo. Z nového čísla jsem jí volal furt, ale ona mi to nikdy nezvedla. Vlastně jednou. Ale to nebyla ona, ale on. Nějaký kluk to zvedl, a řekl mi, ať už jí neotravuju.A k ní domů? Všude dotěrný fotografové.. A hlavně jsem nevěděl, co bych jí řekl. Jsem srab." Louis měl ohledně jeho mobilu dost podezření. Jak může Amy vědět, že je to Harry? Ale ten kluk. "Jsem lázen, co?" zeptal se s falešným úsměvem Louise. "Nejsi, miluješ jí. Něco s tím uděláme!" Já jsem se na něj jenom nechápavě podíval.
_
Amy:
Den ve škole nebyl tak špatný. Pár kamarádek se mě dokonce zeptaly, jestli bych s nima nechtěla jít na nákupy. Když jsem řekla "Jo." radostně řekly: "Očividně je ti líp."
Aha, i oni si všimly mého divného chování. Pak zazvonilo na matiku. Známky se mi zase zlepšily... A pak zase zhoršily, stejně jako já. Už jsem myslela, že na Harryho nepotřebuju myslet, že mi nechybí, ale poslední měsíc se to zase zhoršilo. Pak přišla hudebka. "Děšť ti holka smáčel vlasy. Z tvých očí zbyl prázdný kruh. Kde jsou zbytky tvojí krásy? To ví dneska jenom bůh." třída dozpívala a já jsem opět začala myslet na něj. Protože přesně tak jsem dopadla já. Stála jsem v dešti no chodníku a v ruce jsem měla časopis na jehož hlavní straně byl Harry s nějkou holkou. Líbal jí. "To se vám moc nepovedlo, zpíváme znova, ra dva tři.." celou dobu jsem nezpívala, jen jsem čekala, až konečně zazvoní. "Děšť ti šeptá jeho jméno.." a v hlavě se mi ihned ozvalo "Harry." "Šeptá ho i listoví." "Harry". Nesnáším tuhle písničku, ale musím se na svět ívat optimisticky. Zazvonilo a my jsme se přesunuly do informatiky. Když jsme udělali práci, kterou sjme měli, mohli jsme si dělat co jsme chtěli. Naběhla mi hlavní stránka internetu a co nevídím. "SLAVNÝ ZPĚVÁK HARRY STYLES NENÍ VE SVÉ KŮŽI! MŮŽE ZA TO LÁSKA?" "Doufám, že mu ta coura zlomila srdce." špitla jsem si pro sebe. Dnes jsem ho prostě viděla všude. Ale zítra to bude určitě lepší. Dneska mám jenom úpadek. Poslední hodinu jsme měli dějepis. Nechápu, jak to někoho mlže bavit, ale budiž. Při výkladu jsem se bavila s kamarádkou. "Slyšela jsi to? One Direction budou tady!" zněla, ako dyby každou chvíli měla začít ječet. "Není to skvělý? Pojedeš se mnou?" "Ne, už je moc nemusím.." ai jsem ani moc nelhala. Nic proti ostatním, ale prostě Harry. Chvíli po tom, co jsme se přestali scházet jsem je jetě poslouchala, ale každá písnička (zvlášť More than this) mi zvětšovala tu ránu na srdci. "Jakto?" vyvalila na mě oči. "Pssst! Dámy! Nechcete mi něco říct k Občanské válce?" "Ne? Asi ne. Dík." řekla jsem otráveně. Možná to znělo trochu drze, ale dneeska mi už je všechno jedno. Po škole jsem doběhla na autobus. Začalo pršet, tak jsem cestou dobů běžela. Přiběhla jsem k domu, ale někdo tam stál. "Hm, pardon?" postava se otočila. Byla jsem v šoku. Stál tam.. LOUIS! "Panebože Louisi! Co tu děláš?" proti Louimu jsem nic neměla, tak jsem ho radostně objala. "Chci si poslechnout tvojí verzi." řekl s úsmevěm na rtech. Mě ale úsměv zmizel. Je tu kvůli Harrymu. Odemkla jsem a přesunulajsem se do kuchyně. "Dáš si něco?" automaticky jsem ale dala vařit vodu. "Zatím nic, dík. Aha, ty už vaříš. Tak teda čaj." S hrnečkama v rukách jsem si šla sednout za ním. "No? Tak řekneš mi to už?" řekl ale už celkem nervózně. "Přišels mě vyslíchat?" cítila jsem ,jak se mi do očí derou slzy. Proč? Proč ho to zájímá? "Harry je na tom taky špatně. Řeknu ti jeho verzi." řekl teď už s klidem. A já mu začala vyprávět, jak to bylo. Lou mě celou dobu pozorně poslouchal. "No. Zajímavý, už vím kde je problém. Vlstně za to může Harry, protože ztratil mobil. Ty potom můžeš za to, že jsi mu to nebrala." řekl, až jsem to dovyprávěla. "C-cože? Já mu to nebrala? Nikdo mi nevolal." byla jsem zmatená. On o mě měl; má zájem? "Možná měl špatný číslo. Je z toho, že se na tebe vykašlal a částečně i ty na něho pořát špatnej. Nechcete se sejít?" Loui měl o něco lepší náladu. "Já nevím.. Bojím se." opravdu,, v hlavě jsem měla zmatek. Dnešní den už byl až moc jiný od normálu. Lou se na mě zklamaně podíval. "Rozmisli si to kočko. Tady je moje a Harryho pravý číslo." podal mi zežmuchlaný papírek a rozloučil se se mnou. Když odešel, sedla jsem si do obýváku a chvíli přemýšlela. Je toho na mě moc.
_
Harry:
"Lou kde jsi byl? Sakra. Neříkej. Ne!" řekl jsem zmateně. Louis totiž n apár hodin zmizel a nikdo o něm nevěděl. "Byl jsem u jedný holky." a pak mi to cvaklo 'Něco s tím uděláme'. "Lou! Neříkej, že jsi byl u.. Amy?" Louis mě šťouchl do žeber. "Posaď se, ať to s tebou nešlehne." bál jsem se, co příjde. Potom mi všechno odvyprávěl. "Jedu k ní." rychle jsem vstal a šel jsem do chodby. "Až ráno. Je dost zmatená." to mě zastavilo. Asi neusnu, ale co. Počkám.
Spát jsem šel sice brzo, ale usnul jsem až kdo ví kdy. Pořát jsem neohl uvěřit tomu, co se stalo.
_
Amy: Byla jsm zmatená. Co to má k čertu znamenat? Nechápu to. Šla jsem si dát sprchu a chvíli sjem si sedla k facebooku: "Zítra vyjíždíme v deset ráno do toho nákupáku, jestli chceš jeď s náma, čekáme u mýho domu. Penny xx". Potřebovala jsem se trochu zorptýlit. A tak sjem jí odepsala. "Možná pojedu, uvidím, jak mi bude zítra. Jestli budete čekat dýl, než 10 min. Nejedu, ale ještě ti napíšu. Pa!". Pro jistotu, kdyby se něco stalo. Šla jsem si lehnout. V noci jsem měla zase noční můry.
_
Harry:
V osm ráno jsem stál před domem. Najednou ze dveří vycházela nějaká paní. Od někud jsem jí znal, ale odkud? Už vím! Amyna máma! "Dobrý den.." Vypadla dost zmateně.. "Ahoj. Co tady hledáš?" nechtěla mě pustit dál, tak jsem bylnucen znova říct celý příběh znova. "Jestli nelžeš.. Běž za ní a vyříkejte si to. Je nešťastná." otevřela mi dvěře a potom někam odešla. Potichu jsem našlapoval směrem do obýváku. Amy asi ještě spala. Při čekání jsem hrál hry na mobilu a přemýšlel, co jí řeknu.
_
Amy:
Sice jsem měla nařízený budík na devátou, vzbudila jsem se o půl. Odšourala jsem se do koupelny. Učesala jsem si vlasy, sepla si je do spony a vyčistila zuby. "Ty zase vypadáš.." řekla jsem si otráveně. "Nádherně." Sukla jsem sebou. Myslela jsem si, že halucinace už dávno nemám. Ale viděla jsem ho v zrcadle, tak jsem se otočila.. A stál tam, nebyla to halucinace. "Co- co tady děláš?" měla jsem chuť ho silně obejmout a už nikdy nepustit. Říct mu, jak mi chyběl, a jak ho strašně miluju. Místo toho jsem byla přiková k zemi. "Chci ti říct jak to bylo." sedli jsme si do obýváku. "Tvojí verzi jsem slyšela od Louise. A hádám, že ty mojí od něho." nechtěla jsem to protahovat. Prostě potom odejde a život půjde dál. Přikývl. "Nezvedlas mi telefon." - "Ne, to tys ho ztatil a volal mi na špatný číslo" okřikla jsem ho rozčileně. "Nepřišlas za mnou." - "To tys nepřišel za mnou!" - "Všude byli novináři! A navíc jsem byl na tour!" - "A co aspoň ubohej dopis, co?" teď mu očividně zklaplo. "Nezavolalas třeba Louimu! Ten.. Sakra, proč sem já nezavolal od Louiho?" teď jsem se trochu usmála, byl stejně paličatý jako já. "A proč si nezavolal třeba mojí sestře?". Ještě chvíli jsme se hádali o úplných kravínách, když v zápalu boje se Harry rychle přiblížil a políbil mě. "Miluju tě." řekl když jsem ho odstrčila. "It's gotta be you. Vždycky jsem tě miloval, a ten půlrok bez tebe.. A ani jeden jsme nenašli nějaký způsob aby jsme se k sobě dostali. Odpusť mi. Miluju tě." Podíval se na mě svýma nádhernýma očima. "Miluju tě víc." přitáhla jsem si ho k sobě a políbila ho na rty.

*o měsíc později*
"A sakra, jsem v časáku, to nemůže vidět máma. 'Harry Styles si to rozdává s jeho přítelkyní Amy v kabince' kdo by tušil, že to vyfotí a dají do novin?" práskla jsem s rozčileně z časopisem. V tu chvíli přišla máma. "Zlato! Koupila jsm ti časopis, píšou tam něco o tobě. Rozbal to, chci si to přečíst taky." "Aha super, už ho mám taky, ale nemyslím si, že to je vhodná četba pro tebe." máma se na mě nechápavě podívala a listovala časopisem. Když uviděla fotku a titulek podívala se na mě, jestli jsem duševně v pořádku. "Vysvětlím ti to.." ale nevědělajsem jak. "To je v pohodě, v tvým věku jsem dělala stejný věci, ale někde jinde! Ježiši, ve zkušební kabince." "Potřebovala jsem si koupit nový oblečení.." - "Tak sis chtěla vyskoušet, jak rychle ho ze sebe zase svlíkneš, žejo?" kroutila hlavou mrskla časopisem tak jako já. "Ty seš fakt jelito, to neni možný." V tu chvíli mi zvonil telefon, takže jsem naštěstí z trapné situace unikla. "Harry? Ehm. Jo, četla. Bohužel. Řekněme, že se nám to vymklo z rukou.. Ach jo, ty tvoje choutky furt." zasmála jsem se, a jak jsem slyšela Harry taky. "Miluju tě." - "I já tebe, pa"


Ale co, byla nuda :D.

ps: Konec je ftipnej, co? :DD

Fandím čechům kámo ;D

17. may 2012 at 21:24 | Frogynka ^^

Žiju :D

16. may 2012 at 16:08 | Frogynka ^^

Jenom vám chci říct, že žiju ^^♥.
Jeden kustokrutopčísnej a ňuňatej kluk mi dal na sebe číslo ^^. Umírám. ^^ :D




Žiju, a v tom růžovým svetru vypadám jak idiot :D

Něco jako povinné hlášení.

15. may 2012 at 19:31 | Frogynka ^^
Konečně jsem si udělal čas a náladu na článek z mýho smutnýho, ale i šťastnýho života.
_
První věc. Tenhle rok je naprosto nejhorší ze všech. Cca před měsícem mi imřel děda a teď i můj nejlepší kamarád Blesk. Mám tě ráda kamaráde ♥.
_
Druhá. Už jsem zase šťastná, včera jsem to chtěla všechno rozpisovat proč umřel, že jsme ho vlastně museli utratit a tak dál, akorát bych u toho brečela.
Jsem šťastná. Nejlepší kamarádka, známky ve škole začínají bejt dobrý (to brzo :D .Ten děják stejnak nevytáhnu) a nakonec to nejlepší ^^... One Direction budou v Praze ♥♥♥ (ano, jsem další jeblá fanynka :D. Miluju je, zo je to, co nás s *ní* spojilo :D♥). A hádejte? Já na ně půjdu ^^. Máma řekla, že mi teda udělá radost, a lístek koupí ^^. Thanks mommy♥. Dneska mi paní učitelka, že na tu zkurvenou (pdon, jinak to nejde :D) anglickou olympiádu zase pojedu_! Ale tak, jsem nejlepší, aspoň se s mým manželem dorozumim :D.
Po dlouhý době zase já..
_
Jo a do týhle písničky jsem ze zamilovala :D♥.
_
Moje plány, až budu na koncertě:
*harry drags me to the stage*
harry: what's your name?
me: my future wife
harry: everyone, this is my future wife
everyone: ..
me: ..
harry: wait, what?
...
me:will u marry me harry
harry:what
me:repeat that
harry:will u marry me
me:of coarse ill marry u harry

Kreslím.

13. april 2012 at 20:15 | Frogynka ^^
Tak prej ej to Harry Styles (http://www.usmagazine.com/uploads/assets/articles/51276-one-directions-harry-styles-reveals-ripped-beach-bod/1334064058_harry-styles-one-direction-article.jpg), aneb nuda v dějáku a angličtině :D. Toho obličeje si nevšímejte, toho se už ani nedotknu, je ošklivej, strašně :D. A na nohy už taky kašlu :D.

Hey ^^ :)

11. april 2012 at 14:55 | Frogynka ^^
Konečně se začíná dít zase něco pozitivního v mým životě :) ^^.
Jako třeba: - zhubla jsem 4 kilo (neni to vidět, ale hodlám pokračovatú
- mám nově starou nejlepší kamarádku :D (moje Mandarinka, Darinka :D ^^)
- .. ? Já nevím, ale je to prostě pozitivní :D .
__
Jdu hubnout (ha, zbytečnej článek :D!)

Meet my idols :D ^^.

10. april 2012 at 21:09 | Frogynka ^^

please never stop smiling. ♥

25. march 2012 at 17:51 | Frogynka ^^
Nechci toho moc psát, prostě včerejšek byl ten nejhorší den ze všech. Zkončilo to. Ale už se netrápí. Beru to takhle. Už nic nezměním. (ještě čtvrtek bude strašněj, už to vidím..).
Už začínám pozitivně myslet. A ségra taky (po včerejšku, kdy byla nadopovaná práškama na nervy a říkala mi mami.)
Dneska na fb strejda napsal něco úžasnýho :'). čekujte♥ :
Včera nad ránem mi zemřel táta. Měl jsem ho rád. Nestojím o kondolence. Jsem rád, že jsem byl jeho syn a doufám, že toho v životě dokážu aspoň z poloviny tolik jako on. Doufám, že až jednou přijde můj čas, budu mít tolik síly jako on a budu mít také to štěstí, aby to bylo v nejužším rodinném kruhu. Sbohem, tati, jdi dál. Budu na tebe vzpomínat…




Život jde dál. .
Frogy. ♥

Silní lidé jsou ti, ''kteří pláčou potichu,"mají jizvy na srdci", "slzy v očích a úsměv na tváři"...Ale né všichni mají ty jizvy na srdci...

22. march 2012 at 8:26 | Frogynka ^^
Je to tšžký. Ale někomu se vypovídat musím.
Příjdete šťastný z venku. Všechno je skvělý...
Ale pak napsala babička mamce, že děda usíná, je mimo. Mamka tam jela. Po hodině a půl nám napsala, že děda odchází.. Ani nevíte jak mi je.. Kdo mi teď bude povídat potrhlý pohádky na dobrou noc? Kdo bude sestřeničky učit jíst? Kdo bude cvičit Rexe? Kdo. Teď už nikdo.
Ségra je na tom hůř. Já navštěvovala dědu v nemocnici často. Ona ani jednou. Buď byla nemocná, nebo měl školu.. A když chtěl domů, tak už ho nechtěla otravovat.. Má výčitky.
Mamka psala.. před chvílí.. děda se prej ještě trápí..
Je mi strašně. Radši bych šla na to zkoušení z dějepisu..
Vidíte? Včera jsem měla rozepsanej veselej článek. Teď je tu tenhle.
Poslouchám "Forever young" ... Brečim..
Nevim, co mám říct babičce, co bydlí pod náma. Vrací se jí to, co se jí stalo s mím druhým dědou.
To samý. Neznám ho. Nikdy jsem ho neviděla. Umřel na rakovinu plic.
Tenhle děda má taky rakovinu.. Já věděla, že to příjde.. Alene tak rychle..
Nedokážu si to představit. Přijedu k babičce. Nedám dědovi na čelo povinnou pusu. Nepomůžu mu s jeho kutilskýma výtvorama. Nedostanu držkovou, za to, že překrmuju Rexe a Bleska piškotama. Už ne. Prostě tam nebude..
A co Blesk? Říká se, že když umře pán, tak potom i pes. Co když Blesk bral za pána jenom jeho? Co když umře taky on?
Nejhorší dva dny v životě. Nevím, co budu dělat dokud někdo nepřijede. A ani nevim kdy kdo přijede. Ségra je ve škole do večera. Mamka pracuje ? A taťka je na výstavě.
Když mi ségra přečetla tu zprávu, tak se rozbrečela.. Já tam stála. Prostě mi to nějak nedošlo. Nebrečela jsem. Byla jsem v šoku.
Teď je to asi po prvý, kdy fakt děkuju, že je blog. Kdo by ty moje smutný žvásty poslouchal.. Vy si to prostě přečtete, nebo ne..


Mám tě ráda dědo.. ♥
 
 

Advertisement